Filozofie této pedagogiky pochází od jejího zakladatele Rudolfa Steinera, který byl vynikající pedagog, spisovatel, filozof, zakladatel antroposofie (antropos = člověk, sofia = moudrost), biodynamického zemědělství.

Waldorfská pedagogika má za cíl především napomoci plnému a harmonickému rozvoji vnitřních sil každého jedince. Nalezneme zde individuální přístup, zásady spolupráce, které převažují nad soutěživostí, výchovu ke svobodě, rozvíjení schopností jasně, logicky a tvořivě myslet a propojovat. Umění je zde prostoupeno všemi předměty a vzájemně je prolíná, zpěv, malování, modelování, eurytmie.

V jednotlivých fázích rozvoje jedince jsou sledovány různé cíle.

Když to vztáhneme na prožívání hudby, tak v prvním sedmiletí (a první dvě třídy) je nejvhodnější hudební škálou právě pentatonika, pro svojí snovou náladu. Uvádí děti do světa fantazie, harmonizuje a zklidňuje. Děti se ocitají ve snové krajině, kde prožitek okolí se prolíná s nespočtem možností jejich vlastního fantazijního světa. Waldorfská pedagogika toto považuje za velmi důležité. Vychází z toho síla, o kterou by žádné dítě nemělo být ochuzeno. V prvním sedmiletí je tvořeno fyzické tělo a vše, co děti obklopuje, se do nich i vtiskuje.

Stupnice pentatoniky volně plyne, nemá pevné zakotvení v základním tónu, neváže se na jasný závěr. Je dobrým základem pro prožívání hudby v dur a moll systému.

„Pentatonika připomíná dětem stav před jejich narozením, uklidňuje a léčí. Dítě tohoto věku ještě nepociťuje nutnost jasné a přesné organizace a diferenciace skutečného a snově fantazijního. Se stejnou lehkostí se spojuje s okolním světem a hned zas s pohádkovými bytostmi. Důležitost tohoto prožitku je reprezentované pohádkou, bajkou, legendou, v hudbě pentatonickou stupnicí a ve výtvarném projevu nořením se do světa základních barev tzv. mokrou technikou bez vazby na ohraničenou formu. To je potrava pro vývojové období dítěte mladšího školního věku a prvních dvou tříd základní školy. Urychlení této vývojové fáze a snaha po zakotvení základního tónu v diatonice může vést k přetržení snově fantazijního vnímání světa, v kterém vnímá dítě okolní svět spolu se světem příběhu ještě jako jeden barevný, blažený celek, tak důležitý pro rozvoj pohyblivosti a mnohotvárnosti dětské duše. Už nikdy později se dítě k této kvalitě lidského vývoje nemůže vrátit.“

J.Konvalinková

Druhé sedmiletí je charakteristické rozvinutím emocionální stránky- rovnováhy, prožít a rozvinout cítění a rozvinout schopnosti pro myšlení. Dále je dělíme na 9 rok, 12 rok a puberta. Vše, co se poznává, má být umělecky a tvořivě prožito.

První a druhá třída je ještě prostorem pro pentatoniku, děti se učí správnému dechu na pentatonické flétny (důležitý i pro zpěv). Někdy se přidají i další nástroje jako lyry, kantely, orffovy rytmické nástroje. Teprve ve třetí třídě se přidává notopis a poznávání rytmu. Oporu děti hledají v řádu a pravidelnosti. Objevuje se nutnost základního tónu, dává pevný řád a přináší pocit jistoty a uzemnění. Pentatonická flétna je vyměněna za sopránovou a altovou zobcovou flétnou. Individuální hraní je vyměněno za souborové – společné. Ve čtvrté třídě je reprezentantem vůle rytmus. Řada rytmických cvičení, střídání dvoudobého a třídobého taktu, rytmické kánony, hádanky, hry, zápis rytmu. Začíná vědomé učení hry na nástroj, zacílené jako prstová a technická cvičení. Dítě touží pracovat na konkrétních úkolech. V páté třídě jsou hlavním tématem intervaly, jejich vzájemné vztahy, zápis rytmů a not. Přichází intenzivní prožívání dur a moll. Okolo 9 roku přichází zlom, přichází o snový svět a cítí se odtrženo od celku. I toto období má svůj smysl a pomáhá dítěti rozvinout individuální síly, které se dovrší ve 21 letech.

„Můžeme namítnout, že dítě dnešního světa, i kdyby nechtělo, je obklopováno hudbou postavenou na diatonickém základě a že i lidová píseň evropského kontextu není vázána na pentatoniku. Zde je možné vzpomenout slova Rudolfa Steinera, ale i Marie Montessori o vhodnosti podnětů pro ten či onen věk dítěte, který by měl být naplněn. Pentatonika je schopna zprostředkovat určité zákonitosti makrokosmu a mikrokosmu, v kterých dítě tohoto věkového období ještě žije a narušení tohoto vývoje vede k předčasné emancipaci, k urychlení vývoje. Vždyť všechny starodávné kultury vnímaly hudbu jako dar seslaný od Bohů a tóny dávaly do souvislosti jak s planetami, tak s živly, ale i mravností člověka, která se právě prostřednictvím tónů a hudby měla rozvíjet.“

J.Konvalinková

Ps: Tento text rozhodně není vyčerpávající. Má dát čtenáři jen jakousi stručnou představu o tom, že existuje i jiný pohled na hudbu a hudební výchovu, než na jaký jsme v naší zemi zvyklí. Další informace nejdete v literatuře v závěru.

Petra Zsáková

Literatura:

Kolektiv autorů: Výchova a zdraví našich dětí, Hranice, Fabula, 2007

Konvalinková,J: Pentatonická stupnice, tónina starověké Číny, její historie a použití ve waldorfské pedagogice pro výchovu předškolního a mladšího školního věku

Krček, J.:Musica Humana, Hranice, Fabula, 2008

Lievegoed,B.C.J.: Vývojové fáze dítěte, Praha, Baltazar, 1991

Pol, M.: Waldorfské školy: izolovaná alternativa nebo zajímavý podnět pro jiné školy?, Masarykova univerzita Brno, 1995

Steiner, R.: Výchova dítěte a metodika vyučování, Praha, Baltazar, 1993