Pentatonika ve waldorfské pedagogice

V naší zemi není waldorfská pedagogika už ničím neobvyklým. Po listopadu 89 byl otevřen prostor i v oblasti školství a začaly se otevírat alternativní školy (nejenom waldorfské) od předškolních až po střední. V dnešní době najdeme na našem území 15 mateřských waldorfských škol, 9 základních, 4 střední a 1 speciální. A v dalších městech nalezneme občanská sdružení, mateřská centra, spolky rodičů, kteří sympatizují s myšlenkami waldorfské pedagogiky.

Filozofie této pedagogiky pochází od jejího zakladatele Rudolfa Steinera, který byl vynikající pedagog, spisovatel, filozof, zakladatel antroposofie (antropos = člověk, sofia = moudrost), biodynamického zemědělství.

Waldorfská pedagogika má za cíl především napomoci plnému a harmonickému rozvoji vnitřních sil každého jedince. Nalezneme zde individuální přístup, zásady spolupráce, které převažují nad soutěživostí, výchovu ke svobodě, rozvíjení schopností jasně, logicky a tvořivě myslet a propojovat. Umění je zde prostoupeno všemi předměty a vzájemně je prolíná, zpěv, malování, modelování, eurytmie.

V jednotlivých fázích rozvoje jedince jsou sledovány různé cíle.

Když to vztáhneme na prožívání hudby, tak v prvním sedmiletí (a první dvě třídy) je nejvhodnější hudební škálou právě pentatonika, pro svojí snovou náladu. Uvádí děti do světa fantazie, harmonizuje a zklidňuje. Děti se ocitají ve snové krajině, kde prožitek okolí se prolíná s nespočtem možností jejich vlastního fantazijního světa. Waldorfská pedagogika toto považuje za velmi důležité. Vychází z toho síla, o kterou by žádné dítě nemělo být ochuzeno. V prvním sedmiletí je tvořeno fyzické tělo a vše, co děti obklopuje, se do nich i vtiskuje.

Stupnice pentatoniky volně plyne, nemá pevné zakotvení v základním tónu, neváže se na jasný závěr. Je dobrým základem pro prožívání hudby v dur a moll systému.

„Pentatonika připomíná dětem stav před jejich narozením, uklidňuje a léčí. Dítě tohoto věku ještě nepociťuje nutnost jasné a přesné organizace a diferenciace skutečného a snově fantazijního. Se stejnou lehkostí se spojuje s okolním světem a hned zas s pohádkovými bytostmi. Důležitost tohoto prožitku je reprezentované pohádkou, bajkou, legendou, v hudbě pentatonickou stupnicí a ve výtvarném projevu nořením se do světa základních barev tzv. mokrou technikou bez vazby na ohraničenou formu. To je potrava pro vývojové období dítěte mladšího školního věku a prvních dvou tříd základní školy. Urychlení této vývojové fáze a snaha po zakotvení základního tónu v diatonice může vést k přetržení snově fantazijního vnímání světa, v kterém vnímá dítě okolní svět spolu se světem příběhu ještě jako jeden barevný, blažený celek, tak důležitý pro rozvoj pohyblivosti a mnohotvárnosti dětské duše. Už nikdy později se dítě k této kvalitě lidského vývoje nemůže vrátit.“

J.Konvalinková

Druhé sedmiletí je charakteristické rozvinutím emocionální stránky- rovnováhy, prožít a rozvinout cítění a rozvinout schopnosti pro myšlení. Dále je dělíme na 9 rok, 12 rok a puberta. Vše, co se poznává, má být umělecky a tvořivě prožito.

První a druhá třída je ještě prostorem pro pentatoniku, děti se učí správnému dechu na pentatonické flétny (důležitý i pro zpěv). Někdy se přidají i další nástroje jako lyrykantely, orffovy rytmické nástroje. Teprve ve třetí třídě se přidává notopis a poznávání rytmu. Oporu děti hledají v řádu a pravidelnosti. Objevuje se nutnost základního tónu, dává pevný řád a přináší pocit jistoty a uzemnění. Pentatonická flétna je vyměněna za sopránovou a altovou zobcovou flétnou. Individuální hraní je vyměněno za souborové – společné. Ve čtvrté třídě je reprezentantem vůle rytmus. Řada rytmických cvičení, střídání dvoudobého a třídobého taktu, rytmické kánony, hádanky, hry, zápis rytmu. Začíná vědomé učení hry na nástroj, zacílené jako prstová a technická cvičení. Dítě touží pracovat na konkrétních úkolech. V páté třídě jsou hlavním tématem intervaly, jejich vzájemné vztahy, zápis rytmů a not. Přichází intenzivní prožívání dur a moll. Okolo 9 roku přichází zlom, přichází o snový svět a cítí se odtrženo od celku. I toto období má svůj smysl a pomáhá dítěti rozvinout individuální síly, které se dovrší ve 21 letech.

„Můžeme namítnout, že dítě dnešního světa, i kdyby nechtělo, je obklopováno hudbou postavenou na diatonickém základě a že i lidová píseň evropského kontextu není vázána na pentatoniku. Zde je možné vzpomenout slova Rudolfa Steinera, ale i Marie Montessori o vhodnosti podnětů pro ten či onen věk dítěte, který by měl být naplněn. Pentatonika je schopna zprostředkovat určité zákonitosti makrokosmu a mikrokosmu, v kterých dítě tohoto věkového období ještě žije a narušení tohoto vývoje vede k předčasné emancipaci, k urychlení vývoje. Vždyť všechny starodávné kultury vnímaly hudbu jako dar seslaný od Bohů a tóny dávaly do souvislosti jak s planetami, tak s živly, ale i mravností člověka, která se právě prostřednictvím tónů a hudby měla rozvíjet.“

J.Konvalinková

Ps: Tento text rozhodně není vyčerpávající. Má dát čtenáři jen jakousi stručnou představu o tom, že existuje i jiný pohled na hudbu a hudební výchovu, než na jaký jsme v naší zemi zvyklí. Další informace nejdete v literatuře v závěru.

Petra Zsáková

Literatura:

Kolektiv autorů: Výchova a zdraví našich dětí, Hranice, Fabula, 2007

Konvalinková,J: Pentatonická stupnice, tónina starověké Číny, její historie a použití ve waldorfské pedagogice pro výchovu předškolního a mladšího školního věku

Krček, J.:Musica Humana, Hranice, Fabula, 2008

Lievegoed,B.C.J.: Vývojové fáze dítěte, Praha, Baltazar, 1991

Pol, M.: Waldorfské školy: izolovaná alternativa nebo zajímavý podnět pro jiné školy?, Masarykova univerzita Brno, 1995

Steiner, R.: Výchova dítěte a metodika vyučování, Praha, Baltazar, 1993

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení